Leden 2016

1000x do stejné řeky...

21. ledna 2016 v 7:50 | IRONNICK-94
Za posledních pár dní jsem se naučil pár zásadních věcí, které se dají shrnout do jednoho jediného moudra: "Nazveš-li kus kamene zlatem, zlato z něj stejně neuděláš." Můžete chctít sbevíc, ale některé věci prostě nezměníte. Často se stává, že i když jste si vědomi toho, že něco po čem toužíte ve skutečnosti nemá tu hodnotu, kterou tomu přisuzujete, je pro vás stále těžké se toho vzdát a to mockrát i ze strachu, že nikdy nenajdete to, co danou hodnotu skutečně má. tím "něčím" bývá ve spoustě případů člověk. Tak moc chcete, aby onen člověk byl tím, čím jste si ho ve vlastní mysli učinili, že přehlížítě i věci, které by pro vás jindy byly absolutně neakceptovatelné a stavíte si ho sami pro sebe na piedestal kam vlastně ani nepatří. Ale než vám dojde, že jste učinili chybný krok, mohou často uběhnout týdny, měsíce, nezřídka i roky. A i po prozření v případě jedné osoby, se tato situace může opakovat s osobou další. Já sám jsem do stejné řeky vstoupil snad 1000x a vždy v domnění, že tentokrát to musí vyjít. Tento fakt pouze napovídá o mé vlastní naivitě. Ačkoliv mě, ať už se to zdá jakkoliv škodolibé uklidňuje fakt, že podobně naivních jedinců je více. Občas přemýšlím nad tím, kolikrát ještě budu muset zopakovat stejnou chybu, než se z ní skutečně poučím a nebo než narazím na někoho, kdo bude skutečně hoden piedestalu, na kterém se už roky střídají osoby, po kterých na konci zbyde pouhá vzpomínka doprovázená hořkým pocitem zklamání a stále se prohlubující nedůvěry v lásku a lidi jakožto celek.

Po chvíli ticha

6. ledna 2016 v 12:39 | IRONNICK-94
Zdravím vás drazí přátelé.
Po menší odmlce jsem se rozhodl, že vám odhalím pár dalších sřípků z mého života. V prosinci jsem se logicky odmlčel kvůli svátkům, které proběhly nadmíru dobře. Vánoce jsem strávil s mamčou, jejím přítelem a jediným z mých tří bratrů. To, že jsme se u štědrovečerního stolu nesešli všichni bylo také jedinou výraznou vadou večera, jinak jsme se jako obvykle všichni dobře bavili a vládla příjemná atmosféra, jak by tomu také ostatně mělo o vánocích být. Jelikož jsem se se zbylími dvěma bratry neviděl o vánocích, domluvili jsme se, že spolu oslavíme alespoň nový rok. Tyto oslavy jsme spojili i s oslavou mého svátku. Celé to bylo jedním slovem nezapomenutelné, nejen, že jsem se po velmi dlouhé době viděl s nejstarším bratrem, ale poznal jsem i spoustu nových lidí. Nakonec mi bylo i docela líto, když jsem odtamtud v pondělí odjížděl. Tato moje čtyřdenní návštěva mi dala nejen jeden z nejúžasnějších zážitků za poslední dobu, ale také jsem si uvědomil, že stačí odjet jen o sto až sto padesát kilometrů dál, a jste jako v jiním světě, alespoň já jsem to tak vnímal. Víte, když přijedete do mého města, všude vidíte otrávené tváře lidí bez práce, falešné úsměvy lidí, kteří o vás za rohem šíří drby. Netvrdím, že to tam, kde bydlí moji bratři takhle není, ale já osobně jsem z kohokoliv, koho jsem potkal cítil neskutečnou pozitivitu a ochotu pomáhat ostatním. Možná, že mám na své město jiný náhled proto, že tu žiju už 20 let a upřímně mě to polovinu toho času štve, ale mám pocit, že tady se stará každý jen o sebe. Proto bylo velmi příjemné vidět, že to může někde fungovat i jinak. To je taky důvodem, proč už teď vím, že se za svými bratry v blízké době pojedu zase podívat.