Pomíjivost

13. května 2016 v 23:43 | IRONNICK-94
Ačkoliv jsme si všichni vědomi faktu, že všechno na světě je pomíjivé a nejvíce snad city, vždy nás zasáhne, když se o jejich pomíjivosti přesvědčíme na vlastní kůži. Příkladem si vezměme lásku, neboť její ztráta už každého z nás zasáhla alespoň jednou. pro mě osobně je asi nejzásadnější otázkou, kde nastává přerod z kdysi bezmezné lásky na, v některých případech absolutně bezdůvodný a o to větší odpor vůči kdysi milované osobě. O případech, kdy má onen odpor pádný důvod netřeba diskutovat. Ovšem v momentě, kdy se vyvine takzvaně z ničeho nic, mě napadá snad jen jedno logické vysvětlení a to, že nejde o reálný odpor, ale o snahu osoby, od které tento nevysvětlitelný jev vzešel, si nějakým způsobem zošklivit osobu, ke které kdysi něco cítil. Našla by se i jiná vysvětlení, ale to už bychom zřejmě museli spekulovat o psychyckém zdraví osoby pokoušející se začít svůj "terč" nenávidět i přes to, že pro to neexistuje žádný relevantní důvod. Tímhle procesem jsem si sám prošel už několikrát, nutno podotknout, že jsem byl vždy oním zmiňovaným terčem. Má to ovšem i jednu výhodu, osoba, která vám dává najevo svůj odpor vám nevědomky dělá tu největší službu, neboť vás svým chováním přiměje přestat litovat toho, že jste o ní přišli. V konečném důsledku z toho tedy nakonec nejlépe vyjdete vy. Zatím, co daná osoba div nerudne vzteky při pouhé zmínce o vás, s vámi už vyslovení jejího jména nedělá nic. Z toho všeho plyne ponaučení, pokud se člověk, který vás dříve miloval po rozchodu začne bez důvodu tvářit. že vás nesnáší, usmívejte se, pomáhá vám...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama