První kroky k samostatnosti

12. července 2016 v 16:43 | IRONNICK-94 |  hluboce osobní
Tak jako asi pro každé dítě, které má poprvé trávit delší čas bez matky i pro mě bylo v prvních dnech pobytu v ozdravovně složité se vyrovnat s tím, že mi mamka jednou nestojí za zády. Nevěděl jsem co mě čeká a tak jsem byl logicky vystrašený. K tomu všemu se přidal neskutečný stesk, což mělo za následek, že jsem pžibližně první čtyři dny v podstatě celé proplakal. Dokonce jsem chodil dřív spát, jelikož jsem si říkal, že čím dřív budu chodit spát, tím dřív se budu moct vrátit domů. Po několika dalších dnech jsem si ovšem začal uvědomovat, že ona ozdravovna není zas tak špatné místo, když nad tím zpětně přemýšlím, odjezd tam pro mě byl tím samým, čím byl zdravé děti odjezd na tábor. Poznal jsem zde spoustu nových kamarádů a zároveň s tím jsem si při pohledu na ostatní začínal uvědomovat, že na tom vlastně ani nejsem tak zle. Vídal jsem okolo sebe denně lidi, kteří na tom byli mnohem hůř. Postupem času jsem přestával mít čas na stesk, neboť každý můj den byl vyplněn cvičením a různými dalšími procedurami, prostě se pořád něco dělo. Upřímně, ani mi nedocházelo, že tím samým, čím jsem si já procházel v prvních dnech po nástupu do ozdravovny si procházela i mamka. I pro ní bylo složité si zvyknout na ticho, které kolem ní každý den bylo když jsme nebyli doma, stýskalo se jí možná víc než mě s bráchou. To nakonec znamenalo, že místo plánovaných osmi týdnů pobytu jsme v ozdravovně strávili pouze šest. Později jsme se od mamky dozvěděli, že to bylo proto, že si nás doslova vyplakala. Ovšem po oněch šesti týdnech se situace obrátila, byli jsme na jednu stranu rádi, že se vracíme domů, ale na druhou stranu nás mrzelo, že opouštíme nově získané přátelé, o kterých jsme netušili, jestli je vůbec ještě někdy uvidíme....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama