Říjen 2016

Tam někde uvnitř mě...

31. října 2016 v 16:06 | IRONNICK-94
V poslední době, dejme tomu poslední 3 měsíce na sobě s mírným znepokojením začínám pozorovat změny, psychické změny. Nutno přiznat, že uplně psychicky v pořádku jsem nebyl nikdy, když vezmu v potaz fakt, že jsem od dětství v celku cholerik. Zmocňuje se mě však pocit, že v posledních měsících jsem mnohem nevyrovnanější než jsem kdy byl. Jako příklad mohu uvést skutečnost, že brečím u filmů, které by mě v "normálním stavu" nikdy nerozplakaly a u scén, které z pohledu jiných lidí vlastně vůbec nejsou a nemají být dojemné. Mimo těchto přecitlivělých reakcí vnímám větší míru morbidity a inklinace k morbidním debatám. Abych vše vysvětlil, vždy jsem se zajímal o tajemno a celkově temnou stránku všeho, ať už šlo o filmy, hudbu, mytologii a nebo lidstvo jako takové (Masoví vrazi apod.) Za poslední dobu jsem poznal dost lidí, kteří se mnou tento zájem sdílí a při konverzacích s nimi jsem začal zjišťovat, kam až sahá má představivost a jak černé myšlenky se mohou v mé hlavě objevit. Musím sám uznat, že bývám svou vlastní představivostí občas nemile překvapen. Některé z těchto černých myšlenek mě nutí vážně přemýšlet o návštěvě psychiatra. Víte, když se o jednu z mnoha takových myšlenek podělíte s někým blízkým a ten reaguje větou "Tohle už není uplně v pořádku" uvědomíte si, že se opravdu něco děje, něco hluboko uvnitř vás a že je zřejmě na čase s tím něco dělat. Možná se teď divíte, že tohle všechno píšu veřejně někam, kde si to může přečíst nespočet lidí, ale jak už jsem řekl v jednom ze svých předešlých článků, psaní je pro mě jistou terapií a v tomto případě jde spíš o ten pocit, že už v sobě některé pocity nemusím dusit. Zároveň se tím myšlenka, že s tímto svým stavem něco udělám stává reálnější a vážnější, z mého pohledu se stává závazným slibem těm, kteří tento článek budou číst.