Květen 2017

Volání temnoty #2 Bizarní dobrodružství pokračuje

8. května 2017 v 10:59 | IRONNICK-94 |  Temný kout
Jak už jsem řekl, po objevení nového, pro někoho možná zvláštního zájmu o sériové vrahy se moje fascinace bizarnostmi začala pomalu stupňovat. Začal jsem sledovat horrory, kde hlavním bodem, který měl děsit a znechucovat bylo neuvěřiitelné množství krve a brutálních vražd. Mým nejoblíbenějším horrorem tohoto typu se stal Texaský masakr motorovou pilou. Byla to alespoň dle mého názoru nejkrvavější podívaná, na kterou bylo možno v té době narazit. Až později jsem zjistil, že to, co jsem viděl byl remake již v té době kultovního filmu z roku 1974. To však na mých pocitech a dojmech nic neměnilo. Má fascinace tímto dílem vzrostla ve chvíli, kdy se ke mě dostala informace, že stojí na reálných základech a je inspirováno případem sériového vraha Eda Geina, o kterém jsem si poté začal zjišťovat více informací. V té době jsem si upřímně nedokázal představit šílenější podívanou, to vše do doby, než jsem poprvé viděl film Saw. Nutno uznat, že tímto filmem jsem byl fascinován snad ještě víc a to už jen z toho důvodu, že hlavní "hrdina" nebyl šílený maniak bezmyšlenkovitě vraždící každého člověka, který mu přišel pod ruku, ale zvráceně geniální osoba s jasným záměrem. Ovšem o tomhle krvavém šílenství jsem začal přemýšlet i trochu jinak. Často jsem se zabýval otázkou, jestli je větší šílenec ten, kdo k tomuto filmu, potažmo celé sérii napsal scénář a nebo ten, kdo dal reálně dohromady všechny pasti tak, aby v divákovi vyvolaly pocit, že by vše mohlo fungovat i v reálném životě. Když se vrátím k hlavní postavě této série, nevím, jestli jsem to jen já, nebo by se našlo víc lidí, kteří svým způsobem jeeho záměr chápou a dokážou si ho sami v sobě ospravedlnit. Debatou na toto téma s jinými horrorovými fanoušky jsem strávil nemálo času a to především proto, že se sám ddodnes snažím zjistit, jestli je můj způsob myšlení v tomto směru normální, nebo bych měl vyhledat odbornou lékařskou pomoc. Do jisté doby jsem žil v přesvědčení, že filmy tohoto typu jsou vrcholem vší zvrácenosti, než jsem ovšem narazil na webové stránky, kde lze najít tisíckrát zvrácenější věci než ván jdy jaký horror ukáže, ale to už je téma, kterému bych chtěl věnovat samostatný článek.

Volání temnoty

6. května 2017 v 17:51 | IRONNICK-94 |  Temný kout
Ačkoliv nadpis článku může vyznít jako začátek zápisu do deníčku třináctileté EMO slečny, dovolte mi, abych vše uvedl na pravou míru. Přibližně od svých devíti let, kdy jsem se začal zajímat o sériové vrahy vnímám neustálou potřebu vyhledávat vše, co je nějakým způsobem temné a divné, počínaje horrory a konče nejtemnějšími stránkami, které lze vyhledat přes Google. V této rubrice, kterou jsem nazval "Temný kout" se s vámi chci dělit o vše možné, na co při svém hledání podivností a bizarností narážím a seznámit vás se svým názorem na tyto věci. Upřímně doufám, že se zde najde víc podobně "narušených" lidí jako jsem já. Rád bych vás seznámil s tím, kdy a jak vlastně má fascinace temnotou začala. Jak už bylo řečeno, bylo mi asi devět a jeden z mých starších bratrů přinesl domů časopis, který byl primárně určený pro milovníky hudby. Když jsem začal oním časopisem listovat, narazil jsem na dvoustranu, která vůbec nezapadala do konceptu tohoto časopisu, byla věnována "Lidským zrůdám" . Šlo o podrobný výčet nejšílenějších sériových vrahů světa přičemž ke každému z nich bylo připsáno datum narození, datum úmrtí, počet obětí a kratičký článek o tom jak tyto bestie vraždily. Normální člověk by si zmíněnou dvoustranu pčečetl jednou a byl by naprosto znechucen činy těchto lidí, já si jí dokázal prohlížet klidně třikrát za den třeba týden v kuse. Necítil jsem ale znechucení, byl jsem fascinován vším, co jsem se dočetl. Aby nedošlo k nedorozumění, nebyl jsem fascinován přímo těmi činy, spíše jsem si kladl otázku, co se dotyčným odehrávalo v hlavách během provádění všech těch zvěrstev a co vlastně může člověka donutit k tomu, aby chladnokkrevně připravil o život jinou lidskou bytost. Když členům mé rodiny došlo, že si tuto dvoustranu pročítám příliš často, dostavily se dvě reakce, Moje drahá maminka byla celkem znepokojená, kdežto můj starší bratr začal vtipkovat o tom, že ze mě bude buď detekktiv, nebo deviant. Nejsem ani jedním, ale zájem o téma sériových vrahů mi zůstal dodnes. Během let se k tomuto zájmu přiřadil zájem o další neméně divné a znepokojivé věci, ale o tom zase příště.

Dlouho jsme se neviděli

4. května 2017 v 18:39 | IRONNICK-94
Je pravda, že od posledního článku, který jsem sem napsal uplynula dlouhá doba, dovolte mi tedy objasnit, proč jsem nebyl aktivní a co se za dobu mé neaktivity jakožto blogera (silné slovo) vlastně dělo. Jednoduše jsem trpěl tvůrčí krizí snad ve všech směrech, došel jsem do bodu, kdy jsem měl pocit, že absolutně nemám co říct a i kdybych měl, nebude to nikoho zajímat. Přibližně před měsícem se však někteří mí přátelé začali zajímat o to, proč se na mém blogu dlouho neobjevil žádný článek. Po delším zamyšlení jsem si uvědomil, že kromě již zmíněné tvůrčí krize je na vině z velké části i fakt, že jsem neuvěřitelně líná osoba. Tímto bych rád slíbil té hrstce lidí, kteří si tento článek přečtou, že se budu snažit pravidelně sem psát své názory, postřehy, zážitky apod. neboť je možné (ačkoliv o tom pochybuji) že to, co já sám považuji za nudné a nedůležité může někoho pobavit nebo přimět k zamyšlení. Další věc, která se udála během doby mé neaktivity zde je, že jsem se rozhodl začít si plnit svůj dětský sen a rozepsal jsem knihu, někteří z vás už jistě tuší, že z důvodu mé lenosti kniha zůstává stále rozepsaná a musím se přiznat, že se za to tak trochu stydím. Za dobu, kterou jsem strávil uvažováním nad tím, jestli má cenu pokračovat by totiž každý průměrný člověk napsal knihy dvě. Ale už jen proto, že se našlo pár lidí, které námět onoho rozpravovaného "veledíla" zaujal, se ke psaní hodlám vrátit a knihu dokončit. Nejde ani tolik o to, kolik lidí tu knihu bude číst, ale o to, že sám sobě něco dokážu a splním si jeden z největších snů v životě. Chtěl bych tímto poděkovat všem, kteří mě podporují v tom, co dělám a omluvit se těm, kteří čekali na další článek, kvůli vám přemohu svou lenost a budu na sobě nadále pracovat.